Andělsky čertovská nadílka naruby

Blížil se první z prosincových svátečních dnů (za svátek ho logicky považuji, přestože oficiálním svátkem není, a jako bývalé dítě na něj nejen rád vzpomínám, ale s chutí si jej připomínám i v dospělosti), když mi do mailu přistála zpráva od třídy 4La a Gábiny Manové a v ní stálo:

Jednou nohou v čase rozjímání, ticha, lehkého chvění pojďme podat alespoň jednu ruku.

Zítra během dne vás i třídy navštíví skupinka studentů ze 4La. Vzpomeňme na všechny, kteří nás opatrují, vzpomeňme na všechny, které opatrujeme my, a zkusme spojit síly a trochu pomoci těm, kteří takové opatrování nemají.

Vím, že charitativních sbírek je kolem Vánoc opravdu hodně, ale pojďme  naše studenty v této akci podpořit. Je hezké, že přišli sami s takovým nápadem. Je to důležitá dovednost, kterou bychom měli posílat dál – Dávat a nic nečekat.

A venku sněží a je lehce bílo.

Ať vždycky můžeme dávat!

Gábina
 

Skvělý nápad a ta symbolika! Svatý Mikuláš, čert a ANDĚL patří neodmyslitelně k začátku prosince. Pomoci v tento čas několika desetikorunami nebo třeba stovkou od každého z nás nadaci DOBRÝ ANDĚL, která následně z peněžních darů pomáhá pravidelnými měsíčními příspěvky rodinám s dětmi v tíživé situaci, kde rodič nebo některé z dětí těžce onemocněli, bylo to nejmenší, co jsme mohli jako škola pro nadaci udělat. Věřím, že skutečně nikdo z nás za to nic nečekal. A přesto jsme se dočkali. Studenti nejen vybírali, ale především zahráli, zazpívali a jak si to hezky užívali, přenesli na nás tu sváteční náladu čehosi nevšedního. Vzpomněl jsem si, jak jsem jako dítě rok co rok nervózně přešlapoval v čekání na cinknutí zvonku z pokoje, kde jsem pak na míse našel ovoce, ořechy, sladkosti a občas taky trošku pekelnického uhlí.

Přeju nám všem a zejména rodinám podporovaným z nadace DOBRÝ ANDĚL, aby si každoročně mohly v tento andělsky čertovský čas vyvolat obyčejně nevšední pocit při vzpomínce na radost přijímání a vzácnost dávání.

(gam)
(foto: studenti 4La)