SPŠ Tábor slaví šedesátku
Ano, letos je to přesně šedesát let od okamžiku, co naši nadšení předchůdci vdechli život svým představám a se zarputilostí sobě vlastní postavili na nohy instituci, která by se vzhledem ke svému věku mohla pomalu chystat do důchodu. Tak to ale není. Dobré školy snadno překonávají hranici délky života jednoho člověka a hned tak je něco nezlomí.
Táborská průmyslovka se zrodila v nelehkých 50. letech minulého století. Nadšení mnohdy překonávalo možnosti otců myšlenek, oni se ale nevzdávali a šli si za svým. Postupně vystavěli školu, svým zaměřením na mechanizaci stavebnictví v tehdejším Československu jedinečnou. Věděli přesně, co dělají, a moc dobře si uvědomovali, jak budováním posedlá společnost postupně dozrává. Nic z toho před svými studenty neskrývali.
Proto nepřekvapuje, že v polovině šedesátých let zasáhla školu vlna touhy po dlouho odpírané svobodě projevu a poznání jiného než státem oficiálně proklamovaného způsobu života. Taková „rebelie“ se neodpouští, zejména, když múzy jsou umlčeny a pravda má před sebou ještě dalekou cestu. Semínko ale bylo zaseto a ani sekýrování stranických aparátčíků nezadusilo životadárný klíček, v němž byla zakódována touha po hledání, objevování a prosazení se. Tato filosofie, předávaná z jedné generace učitelů na druhou a vštěpovaná všem studentům, vstoupila do života školy a stala se nezávislou na dění uvnitř i venku.
Čím více přemýšlím, proč tahle škola pořád stojí na svém místě, proč tady je také dnes a proč my učitelé jsme v ní se svými studenty, tím jednodušší odpověď mě napadá: Právě pro tu touhu! Chráníme ten klíček již šedesát let a jsme pyšní, že to můžeme být právě my stejně jako naši předchůdci nebo naši nástupci a spolu s námi bývalí, současní i budoucí studenti. Být průmyslovák znamená někam patřit a taky vlastnit něco, co nám nikdo nemůže vzít!
Važme si toho a nebudeme se muset obávat, že by něco podobného nepociťovaly generace, které nás na průmyslovce jednou nahradí.
Ing. Marcel Gause
ředitel školy
