Když jsme se na poslední chvíli dověděli, že náš ples nebude v plánovaném Mileniu, ale na Střelnici, nechali jsme se ovládnout panikou. Naštěstí jen na chvíli. A tak jsme si svůj 24. listopad užili naplno.
A na co nezapomeneme?
Na neshody v počátečních přípravách a absolutní soulad během slavnostního večera.
Na všechno.
Na tu nervozitu těsně před začátkem.
Na to, že jsem celý večer někoho hledala, až jsem nakonec všechny musela dotáhnout k sobě, abychom se hledat nemuseli. A pak byl konec.
Já nevím, já si to nepamatuji. J Ale slyšel jsem, že se velmi líbil náš nástup. A taky naše rozmanitá tombola.
Na skvělou atmosféru, která na Střelnici zavládla hlavně díky lidem, kteří nás přišli podpořit.
Na tu chvíli slávy, kterou jsme si užili při slavnostním nástupu.
Na sladké objetí s paní třídní učitelkou při šerpování.
Na ten rytmus, kterým se moje tělo chvělo, i když jsem dávno nebyl na parketě.
Na čekání na půlnočko, kdy jsme v backstage zpívali společně lidové písně.
Na tu chvíli, kdy vypadl proud. Ani ten nedokázal přerušit nadšení davu……A pařilo se dál.
Na Míru, který si o půlnoci znovu zlomil ruku, i když měl dva dny sundanou sádru. Odjel, přijel a vesele pokračoval s námi dál.
Velké poděkování patří Romanu Andělovi, který po celý večer doprovázel a bavil nadšený dav, i kapele Elizabeth, která inspirovala k tanci i zaryté odpůrce tance.
A další velké poděkování patří tobě a tobě, taky tobě a vám, prostě vám všem, že jste přišli a byli jste s námi. Vždycky se na závěr říká: „Tak zase za rok.“ My doufáme, že se za rok při této příležitosti nepotkáme.
4La
foto: archiv SPŠ Tábor; koutek-fotek.cz