BRI-ES Villach 2016

Pod tímto titulkem se skrývá další mezinárodní aktivita naší školy: účast na stejnojmenné mezinárodní konferenci o problematice odborného technického vzdělávání a jeho propojení s podnikovou sférou a na doprovodné žákovské soutěži  mechatroniků  a autoopravářů.

Do této akce jsme se zapojili prostřednictvím našich dlouholetých vztahů s partnerskou školou ve slovinské Škofja Loce. Tam jsme také ve středu 16. března zamířili a přespali, druhý den ráno jsme se společně se slovinskými partnery vydali na sever do rakouského Villachu. Kolony aut a autobusů mířící na závody do Planice nás trochu zdržely, ale úderem desáté jsme byli na místě.

Stejně jako nás ve střední Evropě i země mezi Jadranem a Alpami trápí malý počet žáků a studentů na technických středních školách všech typů. My ve školách už dlouho víme, že je dán stále ještě klesající demografickou křivkou ve věkové skupině – náctiletých, někomu připadají tyto obory těžké – konstruktér prostě nic „neokecá“ a programátor či architekt taky ne.

Na druhou stranu se ale absolventi technických oborů rozhodně nemusejí obávat o své uplatnění: velké i malé firmy už pocítily kritický nedostatek techniků, specialistů, vzdělaných šikovných řemeslníků. A to jsou profese, které nezaplní jednoduše zacvičenými lidmi bez odborné kvalifikace, takzvaně z ulice.

Právě tím se zabývala konference ve Villachu. Firmy, odborné školy a profesní svazy regionu Alpen – Adria, tedy sousedících oblastí Slovinska, Rakouska, Chorvatska a Itálie, společně hledaly řešení:

Jak představit technické vzdělávání a technická povolání veřejnosti, že to už dávno není o černém šmíru, ale o sofistikované práci v zajímavém prostředí.

Jak vybudovat celý systém péče o lidské zdroje ve firmách, že investice do vzdělání současných i budoucích zaměstnanců nejsou pro firmu vyhozené peníze.

Jak propojit teorii s praxí, že by školy a firmy měly oboustranně úzce spolupracovat na tvorbě vzdělávacího programu, materiálně i personálně, že by se odborní učitelé měli vzdělávat v nových technologiích a odborníci z praxe přijít přednášet do škol.

Jaká část vzdělávání patří výlučně školám a jaká by mohla probíhat přímo ve firmách, s plnou zodpovědností za její výsledky. Jak to upravit legislativně a samozřejmě, kde na to vzít prostředky.

Bylo zajímavé sledovat, jak se s problémem vypořádávají v jednotlivých zemích v souladu s tradicemi tamního školství. Ale ve finále všichni konstatovali, že cíl máme naprosto stejný: odborné školy a firmy musejí spolupracovat, v zájmu své existence i v zájmu celé společnosti.

A doprovodná žákovská soutěž? Rozhodně zajímavá zkušenost: nesoutěžili Slovinci proti Čechům či Italové proti Rakušanům, kluci pracovali v mezinárodních týmech, složených vždy po jednom účastníku z každé země. Smyslem bylo spolupracovat, komunikovat v angličtině, vyzkoušet si řešení problému s kolegy z jiných zemí. My jsme vyslali naše třeťáky jen do soutěže mechatroniků. Z obou částí soutěže na závěr prezentoval nejlepší tým svoji práci a její výsledky, ale závěrečný potlesk patřil rozhodně všem.

Odjížděli jsme rozhodně plni inspirace a zkušeností, jen nám bylo trochu líto, že jsme si alpské velikány pod blankytnou oblohou prohlédli jen za okny konferenčního sálu, školních dílen nebo našeho auta.

(tra)
(Foto: Libuše Trávníčková, Jiří Dvořák, Martin Kalina/3Sb)