Dříve než si zvykneme na to, že zvoní

Začátkem školního roku studenti prvního ročníku odjíždí tradičně na třídenní kurz „START“
- aby se seznámili
- aby se poznali lépe a rychleji, než by se to dalo                    zvládnout mezi tabulí a lavicemi
- aby poznali kousek krajiny, ve které žijeme
- aby se třeba i něco naučili a dověděli
- aby se i zasmáli
- a abychom je trošku „okoukli“ i my.

Letos se první parta – třídy lycea 1La a 1Lb -  vydala do Třeboně.

Bylo 5. září, v noci pršelo a obloha kolem dokola byla zatažená. Ve zprávách hlásili přeháňky na celém území republiky. Tak tyhle předpovědi se nám naštěstí vyhnuly. Pár kapek sice spadlo, ale ty nijak nenarušily náš nabitý program. Seznamovací hry střídaly sportovní aktivity, podařilo se nám obejít celý Svět, prostor byl i pro kreativní tvoření a divadelní chvilky. Noční hra nás dovedla až k Schwarzenberské hrobce, kde jsme probudili kata, vězně a ženu se srdcem hořícím láskou, která nám řekla, nebo tedy spíše zahřímala: „ Kdo se bojí silnice, nemůže chtít maturitu!“ a vyslala nás samotné zpět do kempu, i když k hrobce jsme přišli se zavázanýma očima, takže jsme nevěděli kudy kam. V kempu jsme se sešli všichni, z toho tedy usuzujeme, že první krůček k maturitě jsme zvládli. Po dlouhých nočních hovorech, které se natáhly někdy až přes večerku, nám přišlo, že se známe už dlooooouho.

Zpět se nám moc nechtělo, protože návrat znamenal definitivní uzavření dveří, kterými jsme ještě mohli cítit léto a prázdniny, ale zároveň jsme se i těšili na vše, co je před námi. A to nakonec zvítězilo, a tak jsme ve středu odpoledne vystupovali z vlaku s radostí a pozdravem: „ Tak zítra ve škole!!!“

Knížecí rybník si jako místo své první společné akce zvolily třídy 1P a 1Sa s 1Sb.

Počasí se výrazně proměnilo, a tak se mnozí z nás poprvé v životě koupali v polovině září brzy ráno před snídaní. A pak během těch tří dnů ještě několikrát – pro osvěžení, pro hry, jen tak z radosti.

Program byl podobný – spousta her a sportovních utkání, seznamovací aktivity a poznávání okolí. Nestihli jsme sice obejít svět, ale pěší výlet do Chýnovských jeskyní nám v tom horku bohatě stačil. Krásných osm stupňů Celsia pod zemí nám dodalo síly na zpáteční cestu. A při večerním opékání buřtů by se určitě našel i nějaký čas na romantiku, kdyby těch holek mezi kluky nebylo tak málo. Takže nebylo jiné volby, nahradil ji fotbalový míč a večerní zápas.

Vše šlapalo, jak mělo, nikde jsme se neztratili, nezbloudili, nikde jsme si ani slovem nezkřížili cestu. Ve vzduchu po všechny dny visela pohoda a ochota a pochopení.

Tak aby ty čtyři roky byly přesně takové!

(man)
(foto: Gabriela Manová, Karolína Fukalová)