Horská nej nejen očima studentů

Letošní zima byla na příděl sněhu štědrá i u nás, a tak jsme byli na krajinu přemalovanou na bílo zvyklí. Ale aby byl sníh i v údolí a dva dny intenzivně a hustě sněžilo, to nás přece jen trochu překvapilo. Naštěstí nám to pak azurové dny náležitě vynahradily. A alespoň ti, co v takových horách byli poprvé, poznali, jaké hory dokážou být.

A co na týden na horách studenti?
 

• Nej pro mě byly hory samotné, protože jsem nikdy nic tak velkého a vysokého neviděl. Výhled z nich byl překrásný, z krajiny dělají něco nevídaného a nadpřirozeného. Dokážou učarovat a jsou svým způsobem uklidňující.
• Nejlepší byly snídaně, protože jsme měli dobrý housky.
• Nejvíce se mi líbily hory, které byly všude okolo nás. Sypaly se z nich laviny, a když na ně zasvítilo slunce, tak to bylo něco neskutečného.
• Měli jsme super kolektiv lidí a téměř všichni jsme si rozuměli.
• Na podmínky, které byly, jsme měli velice dobrá a chutná jídla. Mistr kuchař Pavel i s Petrou byli super.
• Pan učitel Strážnický byl největší frája zájezdu. A lyžuje jako bůh.
• Byli jsme nejvíc opálená parta, s jakou jsem kdy byl. A úplně nejvíc se opálil Denis.
• Nejzajímavější zážitek byl vidět poprvé naživo lavinu.
• Máte krásné oči se německy řekne: Ihre Augen sind so schӧn. Paní u kasy mi za to dala bonbon.
• Na chatě byly nejpružnější podlahy, jaké jsem kdy zažil, když jsem poskočil v jídelně, nadskočily skleničky i talíře.
• Kromě krásného prostředí hor, pro mě nezvykle velkých a dlouhých sjezdovek a slunečného počasí se mi nej líbilo, že jsme se jako parta poznali zase z jiného pohledu.
• Moje největší nej patří lyžařskému středisku, nikdy dřív jsem v žádném takto velkém nebyl a nedovedl jsem si to ani představit. Mohli jsme si vybírat z víc jak z 150 km sjezdovek.
• Velké množství sjezdovek a málo lidí byla ta nej kombinace.
• Měli jsme s sebou nejlepší učitele. A učitelky taky byly nejlepší.
• Bylo hodně sněhu, a proto, když jsme spadli, tak jsme zahučeli jako do peřin a moc jsme se nezranili.
• Na celém lyžáku byl nejlepší freeride v hlubokém sněhu. A když dva dny hustě sněžilo a my moc neviděli, jezdili freeride i ti, co nikdy nechtěli.
• Celý týden to byla taková pohodová odreagovačka a klídek.
• Moc se mi líbila Weiβe Ring – legendární alpská vyhlídková trať, která vede po svazích kolem údolí a prochází malebnými horskými městečky Lech a Zug. Je dlouhá necelých 30 km a překonávali jsme na ní 5500 výškových metrů.

A kdybych já ze všech svých nej měla vybrat jeden, tak to byla chvíle, kdy jsme se na přejezdu po Weiβe Ring zasekli pod šestisedačkou, která se potýkala s technickým problémem. Lidí přibývalo, tělo na tělo, lyže přes lyži, slunce pálilo, údolíčko se opticky zmenšovalo, lidí stále přibývalo. A nad tím vším najednou zaznělo – „ Byl jeden pán – byl jeden pán, Ten kozla měl – ten kozla měl, Velice si  - velice si, S ním rozuměl - s ním rozuměl …….“ Naši hoši začali zpívat Nohavicu. Bylo to takové jedno malé lidské kouzlo, které tu chvíli úplně proměnilo. Když se píseň blížila ke konci, skočili do jejich tónů mladí Rakušané a tak nějak se to na zemi i ve vzduchu všechno spojilo. Milý okamžik.  Dokonce i lanovka se na chvíli rozjela a my mohli pokračovat v putování. ( Ale opravdu jen na chvíli. Ti, co promeškali tuto kouzelnou chvíli, museli hodit lyže na rameno a kopec si pěkně vyšlápnout. Lanovka byla odstavena z provozu.)

Takové byly ve zkratce naše hory. Zimu jsme zakončili v alpském stylu a jak se patří.

(man, studenti 2La, 2Lb, 2Sa, 2Sb, 2P)
Foto: studenti SPŠ Tábor