Listopadové vzpomínání na říjnovou Vysočinu

Už jste tam byli? Už jste se nechali povídáním zlákat? Šli jste v našich stopách? Letos jsme i pro vás objevili na známých souřadnicích nové místo.

Ve Žďáru nad Sázavou, na úpatí kopce, na kterém byl podle Santiniho návrhu vystavěn poutní kostel, najdete velký komplex. Cisterciácký klášter, zámek navrácený rodině Kinských. Pokud se tam vypravíte, budete velmi mile překvapeni. Tak, jak jsme byli překvapeni my. Ve zdejších prostorách se nachází muzeum, které vás seznámí se založením kláštera i města, přiblíží vám osudy lidí, kteří byli důležití a na život tady měli vliv, dotknete se baroka. U pokladny dostanete sluchátka a vyrážíte sami na pouť.  Můžete se dívat, poslouchat, dotýkat se, žasnout i divit se. Expozice začíná procházkou hlubokým středověkým lesem. Ve sluchátkách slyšíte ptáky, bouřku, padající stromy. Kolem je temný les a temný středověk. To tu všude kolem tenkrát bylo. A pak jdete pomalu za světlem. Když začnete otáčet listy veliké prázdné knihy, zjistíte, že se stránky začínají plnit postavami, stavbami, že to mniši putují z Francie až sem k nám. Do baroka pak musíte opatrně, pod nohama vám budou poletovat andělíčci. Na samotném konci najdete na stěnách nakreslenou celou historii tohoto objektu. A za samotným koncem si můžete sednout do kavárny. A na chvilku se zastavit a celé si to nechat usadit. Je tu příjemně, protože cítíte, že všichni dělají to nejlepší, co umí. Na muzeum jsem narazila při sledování dokumentů o českých šlechtických rodech. V díle věnovaném rodině Kinských o něm byla v závěru zmínka. A to jsem netušila, že budeme mít to štěstí a paní hraběnka Marie Kinská nám věnuje svůj čas a společně s paní průvodkyní nás bude celým areálem provázet. Bylo to moc milé setkání. http://www.zamekzdar.cz/muzeum-nove-generace/

Dál jsme pokračovali po známé trase až do Studnice. Nic se za ten rok nezměnilo. Ani ve vsi, ani na chatě u pana Hladíka.  A to je dobře. Líbí se nám tam. Noční focení a hra se světlem se povedly i díky počasí, které nám věnovalo to nejlepší, co podzim může nabídnout.

Ve čtvrtek nás čekala procházka – Tři studně, Čtyři palice, Devět skal a desítky fotek. Zlaté listí, propletené větve, mechem obrostlé pařezy, ještě dost hub (škoda, že jsme neměli košík), momentky i detaily. Jen potoky zmizely. Na místech, kde vždycky tečou, byly jen vyschlé strouhy.  Nahoru a dolu, lesem i po stráních, po turistické značce i mimo ni. V půli dne zastávka na oběd, to musí být a za ty roky jsme si už našli oblíbenou restauraci, kde nás nikdy nezklamali. Při večerním promítání „úlovků“ jsme se nejen potěšili, ale i nasmáli. Den se povedl.

Páteční zastávku po cestě domů jsme udělali za Žďárem u Mamuta, u Brdičkova mlýna a přes Rozštípenou skálu jsme došli až k hranici Na Konec světa. Sice jsme tu už jednou byli, ale ne všichni, a trasa je to časově nenáročná a na focení pestrá. Proběhli jsme ji za dvě hodiny a za další necelé dvě jsme byli doma.

Doufám, že se za rok nic nezmění a zase se tu na konci textu potkáme.

(man)
foto: David Studenovský + žáci 2La, 3Sb, 4La, 4Sa