Studentům k svátku
Sleduji události, procházím internetové zprávy a občas zabrousím i na nějaké to diskusní fórum, byť si říkám, nedělej to. Ale chci vědět, a tak se dívám i tam, kde se často bez špetky vkusu vyjadřují lidé, jejichž názor je třeba taky znát. Pro výstrahu.
Zítra mají studenti svátek. Mají ho již od roku 1941, kdy byl v Londýně tento den vyhlášen jako Mezinárodní den studentů v reakci na krvavé potlačení protestů na pražských vysokých školách německou okupační armádou v roce 1939. Před patnácti lety získal 17. listopad v České republice jako připomínka událostí nejen z roku 1989 další přívlastek, Den boje za svobodu a demokracii. Zatím jsem o této významné události nejen pro české dějiny mnoho připomínek nenašel. Snad jen to, že se jedná o státní svátek, tudíž je volno. Ale když se to hodí, najdou se jedinci, kteří nám připomínají, jak byli tehdy 17. listopadu 1989 stateční a stáli taky s holýma rukama na Národní třídě proti ozbrojencům komunistické „bezpečnosti“. Přiznávám, já jsem tam nebyl. Přesto to nikterak nesnižuje můj nezmírající obdiv ke studentům a dalším účastníkům odporu proti totalitní zvůli. Vůči těm, kteří tak učinili, aniž by se tím chlubili. Oni by to totiž udělali znovu, kdyby bylo třeba, tak jak to 17. listopadu udělali studenti v roce 1968 při protestu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a ještě před tím v roce 1939 v době šířícího se hitlerovského fašismu a nacismu Evropou. Vždy si to vyžádalo kus odvahy a neuvěřitelnou vnitřní sílu v přesvědčení, že právo na svobodný život a spravedlnost se nedá potlačit jakoukoliv brutalitou nebo propagandou.
Při brouzdání internetem a listování starými časopisy jsem přesto narazil na zajímavé informace, snad i proto, že jsou dřívějšího data. Na významu obsahu a důležitosti poselství jim to nic neubralo. Předně je tu zajímavý pořad Českého rozhlasu z roku 2009 o událostech, spojených s datem 17. listopadu, který zachycuje webová stránka http://www.rozhlas.cz/17listopad/listopad/_zprava/645308. A pak jsem objevil sadu fotografií z pražských ulic po vpádu spojeneckých vojsk v roce 1968. Na jednom z obrázků je zachycený ručně psaný protestní plakát, na němž poslední řádek textu tvořilo jediné, výrazně větším písmem napsané slovo NEZAPOMENEME.
Přestože vám mohou události z podzimu let 1939, 1968 i 1989 připadat jako vzdálená historie, nezapomínejte na nic z toho, co v českých dějinách předcházelo tomu, než jste vy sami začali vnímat svět kolem sebe. Bez statečnosti a odhodlání studentů z těch let by nikdo z nás nebyl tím, čím jsme dnes. Přeji vám hezké prožití svátečního 17. listopadu a zasaďte se o to, aby i v budoucnosti zůstal dnem nejen volným, ale především svobodným.
Marcel Gause
ředitel školy
